Jsem teď a tady. 
Ne včera, ne zítra,
ale dnes, právě teď
Fotografování je stejné.
Vše se děje právě teď
Zachycená vteřina času,
kouzlo okamžiku,
​hra stínů a světel,
hra barev i černobílé variace.
Letmý úsměv na tváři 
slza zachycená na řasách.

Světlo a tma. Právě teď.

Tohle vše je fotografie, svět, který se mne zlehka dotýkal už jako malé holky. Byla to doba temné komory a vývojky s ustalovačem, byla to kouzelná alchymie, kde se můj otec proměňoval v čaroděje a maloval světlem v té tmě na papír obrázky. Pozorovat jak se fotka vyvíjí a jak se v těch všech vůních dere na světlo bylo plné očekávání a napětí…v této době jsem poznala fotografii a nasávala její vůni.

Doba, které jsem se dotkla nejen rukou, ale hlavně srdcem.

Vrátila jsem se k fotografii dnes, do doby počítačů a digitální fotografie. Vrátila jsem se a začala objevovat nový svět fotografie, fotografiky a grafiky.
Neuvěřitelný svět možností, kreativity a fantazie. Dívat se a vidět vše kolem sebe přes hledáček foťáku je něco, co mne dokáže pohltit.
Svět fotografie, který se pro mne stal světem kam utíkám ve chvílích radosti i smutku, svět, kam se uchýlím se svou bolestí i štěstím.
A nejen fotografie je tím, co mě naplňuje. Ale i občasné psaní příběhů, které doprovází  právě fotografie a které si tím naopak mohou získat úplně nový vzhled a rozměr. Texty, které píši jsou pro mne leckdy vypovídáním se ze sebe samé.
A co dokáže fotografie už vím...