Když si básním... » Malá...
Josefína E

Jsou chvíle, které se nedají ani smýt, ani zapomenout a jen těžko odpustit

Malá?

Prý ne, prý už velká

Prý už dospělá…

Myšlenky jako řeka mělká…

Co vše z nich nadělá.

Panenka, hlavička blonďatá,

Nylonové vlásky splývavé,

Leží tu na zemi rozťatá,

Tvářičky mazlivé.

A plastikové rtíky v úsměvu

Nutí tě dát se do zpěvu.

Však čemu zpívat?

Hledala lásku a důvěru,

Hledala oči co umí se dívat.

Nechtěla lež a nevěru

Nechtěla lidi co umí jen zívat

Jsem panenka na hraní,

Tělo mé je rozervané

Ručky vhozené do trní

Čekám co zas se stane.

Ztracený čas chvěje se

V orgasmem třesoucím se těle

Nevěř, když směje se

Že opravdu se cítí skvěle

Myšlenky roztančené

Splývají do jedné

Do mlhy ponořené

Jsou věci povrchní, bezcitné

Snad pro ten okamžik

Co cítí v těle

Chtěla by znovu žít

Uvěřit a to je celé…

Čekání na zázrak

Opět se nekoná

Tiše sklopí zrak

Padá opona

Jsem panenka na hraní

Se stíny na srdci

Ty zas přijdeš bez ptaní

Bereš a já nevím jestli chci