Když si básním... » Marnotratnosti

Josefína E

Když s Tebou už jsem prožila tolik a vždy je to poprvé...

 

Naslouchání ticha,
touha vrytá do očí,
když srdce těžce dýchá
a svět se náhle otočí…

Kapka deště z mlhy,
suchý list na špičce boty,
dnes spíjíme se do němoty
pro jeden dotek pod kůží

… a čteme básně o růžích
a vůbec necítíme nic…

Snad jen stud nad láhví vypitého vína,
čí je a čí není to dnes vina,
věčný stín nás stíná
a umíráme v času područí…

Něžné výkřiky na hladině vody
a nikdo za nás neručí…