Když si básním...

BOLEST S VŮNÍ SKOŘICE

Kelímky v odpadkovém koši
Dávají tušit, že byli naplněné, 
Že zahřály jim duši, myšlenky ovíněné…


V linii bez času
V záblesku procitnutí
Slovo bez hlasu.
Polykání tmy a prach dusí
Šílenství barvené
Temperou na růžovo.
Utíkání do temnot
Do závojů

Tady a teď není
Co se změní
S vteřinou zapomnění
Jsi – nejsi ještě tady.

… a někdo klepe na dveře.

Okamžik a dál už nic,
Jen ruce se třesou
Duše zimou studený pot roní

Kdo ti otevře…

 


ROZERVANÁ VĚČNOST

Pod slupkou létavic,
ukrytá v křídlech plameňáků,
za hradbou šedých mraků,
kde slza zamrzá...

Nechtěl si už nic

Tam, ve víru
utichající noci,
narážel ve vlnách proud
a dávaje nám pocit
spadlých pout,
ruka ruku nalézá...

Tam ztroskotá rozervaná věčnost


Tvé myšlenky jsou jako ptáci

Na věčnosti vzdáváme se křídel

Před branou odkládáme touhy

Nevidět, i když si viděl

A na zlomek vteřiny odkrýt čas…

Odpustky v růžovém papíře

Odnáší rozvířený prach

Když andělům se klíží oči

Bolest je opuštěná v tmách

 

Do snů...

Hořkosladká pachuť dne
ulpěla v betonových zdech
ztrácí se ve zvuku tamburín
do prstů zapletených pavučin…

Krůpěj zbyla z poražených zim,
lahve od dopitých vín,
touha vetknutá do vteřin,
do nářku smutných meluzín.

Do chvějících se strun,
do snů z mořské pěny padá anděl unavený…

 

 

 

 


Naslouchání ticha,
touha vrytá do očí,
když srdce těžce dýchá
a svět se náhle otočí…

Kapka deště z mlhy,
suchý list na špičce boty,
dnes spíjíme se do němoty
pro jeden dotek pod kůží

… a čteme básně o růžích
a vůbec necítíme nic…

Snad jen stud nad láhví vypitého vína,
čí je a čí není to dnes vina,
věčný stín nás stíná
a umíráme v času područí…

Něžné výkřiky na hladině vody
a nikdo za nás neručí…