Každé fotografování přináší nějaký ten příběh.
​Někdy je to jen kratinká vzpomínka s úsměvem, jindy zas se řehtáme na celé kolo.

Jedno fotografování sebou přineslo opravdu zážitek…

Fotila jsem na kamenném mostě malou Justýnku, malá půvabná princezna v nadýchané bílé Tutu sukénce s růžovými doplňky a kytičkou růžiček. Když si rozložím při focení vše, co potřebuji, zaberu trošku místa a vzbudíme i nějakou tu pozornost, zvlášť na malé vsi. Tak tomu bylo i tady… na starém mostě se po chvilce focení objevilo několik lidí tmavší pleti. Zvlášť jeden měl dost odvahy a přišel až k nám. Jezdí se mnou vždy přítel, který mi pomáhá všechno vyložit, naložit, odnést a přinést a také hlídá věci, aby vše proběhlo v pohodě. I tentokrát hlídal výbavu a naše odložené věci u lavičky. V první chvíli a zápalu focení jsem si ani celou tu situaci neuvědomila, ale po chvíli….

Velký statný róm přešlapoval u nás a evidentně přemýšlel. Nejprve se vyptával, „…jako .. to čo tu robíte? Tuto jako tu fotgráfiu joo… Statný romský chlap zamával někam do dálky, zvolal jen …“Mamooo tu novú svátečnú košulu!!!...“ a zmizel… po chvilce se na mostě ve vzorovém průvodu vynořila rodina tak 10 rómů s „Mamou“ v saténové bílé haleně včele, v „košulích svátečních“ a děti nastrojené na focení… padaly hlášky jako… „to sú voni… tu natáčajů.. budem v telke…  a velký statný róm tomu šéfoval a sondoval u nás kdy jako se budou fotit.

No v první moment jsem si ani nebyla jistá jak reagovat. Upřímně jsem měla smíšené pocity a ač celá situace působila dost komicky, raději jsem vše zabalila. Myslím, že k jejich velkému zklamání a určitě i za hlasitého povyku, kdy padlo určitě i něco gádžech namyšlených, to čo tu róbili tu fotográfiu. To už jsme ale neslyšeli. Ujížděli jsme tam odtud a mě dost mrzelo, že jsme na tom krásném starém mostě ještě chvíli nefotily… na konec třeba by to bylo ještě zajímavé, ale třeba také ne… a kdo ví, kolik by si pak řekli za fotográfiu… za pozóvání…