ŽENA

Občas se odehrají věci, které by člověk nejraději nevpustil do života. Někdy se ten příběh zamotá a je těžký a ještě těžší je, jej rozmotat. Každý se s tím, co ho v životě potká musí nějak poprat sám. I když má kolem sebe milující lidi, i když má nabídnutou pomoc, tak nebo tak je to jen on sám, kdo celou tu tíhu ponese. Každý se vyrovnává jinak… a někdy stačí jen dotek, jemné mávnutí motýlích křídel. Jemný stisk závěrky fotoaparátu… i tak se dá vyjádřit mlčky pocit, odhalení života, stačí na chvíli odhodit slupku nasazeného úsměvu, pohody. Odhodit vše a nechat se až na kůži obejmout pocitem, kdy zažíváme pomalu a po krůčkách pocity volnosti, křehkosti a sami sebe. Jsme tu, abychom byli. Jsme tu pro sebe a pro ty, které jsme si vybrali na cestu životem. Sbíráme sílu a vykročíme do života, překonávat překážky, ale teď… ještě na chvilku… jsme tu, nazí, zranitelní, křehcí a uvědomujeme si vše.

„I něco tak malého jako třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku vyvolat tajfun třeba i někde na druhé polovině světa“

Každá je jiná a každá z nás něco jiného prožívá nebo prožila. Je v podstatě jedno, jestli je hubená, nebo silná, jestli to nebo ono na jejím těle třeba není úplně dokonalé.
Ale je to ONA. Ona, která má svou duši… a každá si v té své duši nese něco jiného. To co jí dělá šťastnou, to co ji naplňuje.
Každá má svou energii, každá má své bolístky a nebo naopak radosti.
Žena… ta, která touží, ta, která má svou křehkost, ale i sílu, ta, která si ve svém nitru, v hloubi duše přeje obejmutí.

Žena... Série fotografií, která bude postupně vznikat, je hlavně o tom, co dělá kterou ženu šťastnou. Kam a k čemu utíká v tom svém světě, aby načerpala energii.

Tak jako se i v životě vše vyvíjí a utváří, tak i tady bude postupně vznikat galerie fotografií různých žen, které se nebojí ukázat svůj vnitřní svět...
A já jim za to děkuji. Děkuji za důvěru a děkuji za to, že dokázali odhalit nejenom tělo, ale i svou duši. 

Pokud má některá další žena chuť se do tohoto projektu přidat, budu jen ráda! Může mi napsat buďto na messenger na FB  nebo na e-mail josefína@kouzlofotografie.cz



Při focení se občas povede, že některá žena má těch svých "duší" víc a nevejdou se na fotku... udělají se třeba dvě, nebo tři. Také se to občas rozjede a atmosféra focení dá vzniknout i jiným fotkám, které mi přišlo líto vyhodit.  A tak  tyto fotky občas přidám pro zpestření "mezi". Musím říct, že atmosféra na těchto foceních je naprosto úžasná!


Když jsem si přečetla text, kterým komentovala Vroni neboli Veronika společně vytvořenou fotografii, bylo mi líto nechat ho zapadnout na FB profilu Verči. Tak krásně popsané a tak od srdce, patří sem... k Ženě. A já jen děkuji. Nejen za text, ale s pokorou i za ty společné chvíle u focení. 

Veronika

I tohle jsem Já. Dostala jsem pro mě nečekanou Modelkovskou nabídku. Ukázat krásu ženy. Účast na ní bych před pár lety zcela jistě odmítla. Tedy pasovat se do role alá Kráska. Před mnoha měsíci ano. Dnes to ano znamenalo ale okamžitý souhlas: Ano: „Jdu do toho.“ Protože moje tělo je vymakané. Jo, dřu na něm, ale daleko méně než před těmi několika roky. A ono kupodivu vypadá líp. Asi je to tím, že jsem s ním spokojená. Protože jsem se ho naučila poslouchat. Konečně. Tu svoji schránku. Které prostě ta růžová sedne. Na rozdíl od šedé. Nebo že příliš velká péče a příliš zdravé potraviny tomu naturálnímu obalu Němcové taky nedělají dobře. Zato chemie ano. A že hlava konečně pochopila, že jí ten korpus ukazuje, zda jde správným směrem životem. Jak? Jednoduše: pokud jdete správně, Vaše tělo je zdravé. Neonemocní. I kdyby kolem Vás byly tuny bacilů těch momentálně nejpopulárnějších nemocí. Že Vás při vstávání do dalšího pracovního dne nic nebolí. Ne proto, že jste už umřelí, (protože stále ještě dýcháte, a to srdce Vám taky běží), ale protože se prostě těšíte.

Že si Vaše tělo drží figuru, aniž byste ho někde nějak mučili přílišným cvičením a plastikami. A že se furt smějete, protože všechno se dá řešit. A pokud víte, že náhodou ne, nemá cenu se s tím trápit. Nenechat se zdeptat mocí jiných, kterou nejde ovlivnit, a snažit se žít si dle svého nejlepšího svědomí.

I proto Vám zde ukazuju tuhle fotku. Každý vidí, co chce vidět. Já se přiznám, že „čumím“ hlavně na Ferrari. Protože to je můj sen. Pro někoho italský plechový červený nesmysl. Pro mě celoživotní vášeň. Ne, kvůli tomu Wagenu samotnému, ale kvůli jeho příběhu. Nebo možná příbězích. Kdyby bylo jen na mě, můj syn by se určitě jmenoval Enzzo. Příběh pana Ferrari si vygooglete. Já v něm vidím také pár svých charakterových rysů. Mimo jiné i jeden prý neúplně plusový. Ty pozitivní, svoje,i Ferrari cítím i z toho plecháče. Rychlost. Svoboda. Nespoutanost. Lidskost. Vnitřní krása. Touha po svém vítězství. A vědomí si své hodnoty. Toho Wert, za který je vždy nutno bojovat.

Vaše Verča

PS: Focení trvalo 5 minut. Protože, když se svěříte do rukou nejlepších, vytáhnou z Vás to nejlepší. I když si to zrovna Vy sami/y o sobě ještě nemyslíte.

PS2: Děkuju Josi Editce Součkové. www.kouzlofotografie.cz (koukněte sami/y)



Kouzelné bonusy, které díky té atmošce při focení občas vzniknou..